Články o branišovském lese z let 1865 - 1900
Paranormal tým (www.paranormaltym.cz) ve spolupráci se spisovatelem a historikem Jaromírem Jindrou publikovali výňatky z historických novin týkajících se branišovského lesa Bor. Pan Jindra dal dohromady fakta místních periodik z období let 1865 až 1914 a utvořil tak nejucelenější a fakty nejpodloženější pohled na toto místo.
Toto je část 1865 - 1900:
Budivoj, 17. srpna 1865
Neštěstí. – V neděli bavila se jistá společnost v blízkém lese „Boru“ střelbou do terče. Učenník jeden zavadil při nabíjení moždýře o šňůru právě když chtěl zátku zaraziti; prach vybuchnul a popálil mladíka tak nebezpečně v obličeji, že musel býti odvezen do zdejší nemocnice. Jedno oko ztratil docela a druhé jest posud v nebezpečenství.
Budivoj, 26. února 1866
Nalezená mrtvola. – Dne 15. t.m. byla v lese Boru v močálu nalezena mrtvola podruha z Haklových Dvorů Josefa H.; byl slušně ošacen, však měl spodky potrhané a pravou nohu bosou, také nebyla čepice nalezena. Na místě, kde mrtvola se nacházela, bylo pozorovati dvoje stopy a známky, že tělo též místem vlečeno bylo. Na krku byly nalezeny známky násilného zardoušení a na levé noze nad kotníkem velká opuchlá modřina. Jest důmění, že násilným spůsobem života zbaven byl, jakkoli se proslýchá, že byl Josef H. trudnomyslný a že si snad sám život vzal. Dne 17. t.m. odpoledne bylo předsevzato soudní otevření mrtvoly. Tajemné této události jest policie již na stopě.
Budivoj, 6. prosince 1866
Loupežná vražda. – V neděli zašli sobě dva mladí lidé, Fr. Staffenberger, syn telegrafního dozorce a Jos. Petrovic, syn domkáře zdejšího, který však patří do obce Mokré, ve Čtyřech Dvořích na kořalku. Tu spatřil Petrovic u soudruha zlaté hodinky jakož i prsteny, které sobě Staffenberger byl koupil, když opustil službu „U stříbrného zvonu“, kdež byl sklepníkem, i pojala jej myšlenka, aby se těchto věcí soudruhových zmocnil. Tak aspoň zdá se, že vylákal Staffenbergera již v tom úmyslu, neb téhož mrtvola nalezena byla v pondělí od občanů městských z honby se vracejících v příkopu podél cesty k lesu „Boru“. Zavražděný Staffenberger měl ránu na hlavě a ostrým nožem proříznutý chřtán, i byl na hlavě a krku k nepoznání skoro zohyzděn; dále pak scházel mu jeden prst, který mu vrah uřízl, by zmocnil se prstenu na něm nastrčeného. Jakmile mrtvola zavražděného nalezena vyšetřování zavedeno bylo, padlo podezření ihned na Petrovice, který ač při zatknutí jeho v úterý ráno předsevzatém shledána byla košile jeho zakrvácena, dále krvavý zbrocený nůž, jakož i hodinky, prsten a peníze – ne zcela 2 zl. – zavražděného u něho pak nalezeny byly, přec urputně zapíral, sváděje vinu na jiného, od něhož věci ty prý dostal. Konečně však všemi důkazy překonán a vida nezbytí vyznal se po takřka celodenním výslechu. Tj. vše, co nám bylo o strašlivé této události posud sděleno. Zavražděný i vrah jsou takřka ve stejném stáří, prvnější as 17 roků stár, býval sklepníkem a zdržoval se teď u svých rodičů. Vrah jest přes 18 roků stár a sloužil za pohunka u jednoho hospodáře ve Čtyřech Dvořích.
Budivoj, 17. ledna 1867
Ze soudní síně. – Včera odbývalo se u zdejšího c.k. krajského soudu hlavní přelíčení v trestní věci Josefa Tondla také Petrovice ze Čtyř Dvorů, obžalovaného pro zločin úkladné a loupežné vraždy, již spáchal dne 2. prosince 1866 na Jiřím Staffenbergrovi u lesa „Boru“ blíže Budějovic. Obžalovaný odsouzen jest k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Bližší zprávu podáme příště.
Budivoj, 20. ledna 1867
Ze soudní síně. Úkladná a loupežná vražda. – Jak jsme již v čísle předešlém byli podotkli, odbývalo se dne 16. t.m. při zdejším c.k. krajském soudě závěrečné přelíčení u věci trestní Josefa Tondla, také Petrovic zvaného, pro zločin nadzmíněný. O trestním řízení tomto podáváme nyní podrobnější zprávy.
Soudnímu dvoru sestávajícímu z pěti soudců předsedal president c.k. soudu krajského p. Kučera; státní návladnictví zastupoval p. Vojáček, náměstek státního zástupce, obhájcem obžalovaného byl p. dr. Rytíř z Jungmannů. Řízení trestní odbýváno v řeči německé, poněvadž obžalovaný jest Němec, i započalo o 9. hodině ráno za přítomnosti četného posluchačstva.
Obžalovaný Josef Tondl, katolík, 17 ¾ roku starý, mimo manželství splozený, jest prostřední slabé postavy, neumí, ač školu nějaký čas navštěvoval, ani čísti ani psáti, sloužil až do zatknutí svého u rolníka Porhansla ve Čtyřech Dvořích a nebyl nikdy vyšetřován. – Když p. zástupce státní dotýčnou obžalobu přednesl, započal výslech obžalovaného, který vyznává, že si v sobotu dne 1. prosince 1866 umínil zavražditi svého kamaráda Jiřího Staffenbergera, asi 18letého syna dozorce telegrafního, bydlícího též ve Čtyřech Dvořích, aby sobě mohl přivlastnit jeho zlaté kapesní hodinky, 2 prsteny a tobolku s penězi, které věci u tohoto častěji vídal. Myšlenkou touto obíral se po celý den a i v noci, a nemoha spáti přemýšlel, jak by nejlehčeji a nejjistěji čin tento zpáchati mohl; konečně usnesl se na tom, že Staffenbergera kořalkou opije, aby se tento brániti nemohl. Z rozkazu hospodáře šel obžalovaný v neděli dne 2. prosince ráno ku sv. zpovědi do farního kostela do Budějovic, již vykonav ku sv. přijímání nešel, ač, byv byl dříve již asi šestkráte u sv. zpovědi, vždy i ku sv. přijímání jíti neopominul. Na otázku p. předsedy, proč tentokráte též ku sv. přijímání nešel, vyznává, že to z té příčiny opominul, že se bál Boha těžce pohněvati, kdyby ku stolu Páně přistoupil maje úmysl odpoledne St. zavražditi. – Z kostela zašel ku své matce, kdež chvíli pobyl a vrátiv se k hospodáři konal až do poledne obyčejnou svou denní práci. Po obědě šel do dvora sedláka Seidla, kdež natrefil Jiřího Staffenbergera, šel s ním domů a pomáhal mu tu dříví sekati; při práci této vyzval St., aby s ním šel do lesa „Boru“ na bičišťata, což St. přislíbil. Asi o 1. hod. vydali se na cestu, zastavili se však v kořalně Steinerově ve Čtyřech Dvořích, kdež chtěje St. opíti, sobě pak kuráže napíti, dal Tondl nalíti za 3 kr. kořalky kmínové, kterouž když oba vypili, ještě za 4 kr. kořalky žitné.
Na to šli spolu za ves po silnici Dubenské a zabočili odtud do vozové cesty, kdežto se jal St. vykonávati nutnou potřebu svou; obžalovaný stoje Staffenbergerovi za zády poohlédnul se na vše strany a přesvědčiv se, že nikoho není na blízku, chytil St., jakmile se tento sehnul, za límec u kabátu a zasadil mu rukovětí velkého zavíracího nože (kudly) několik ran do levého spánku; Staffenberger vzchopiv se a sebrav spodky své do hrsti, dal se na útěk; obžalovaný jej však ihned dohonil, chytil jej ze zadu a zápasil s ním, kdežto tento volal o pomoc slovy: „Ježiš, Maria, Josef!“ a „Dám ti všecko, jen mi ničeho neudělej!“ V zápasu tomto podařilo se Tondlovi poraziti Staffenbergera na zem, při čemž dostali se oba do příkopu. Tu hned klekl Tondl Staffenbergerovi na břicho, zasadil mu rukovětí nože posud ještě zavřeného asi 10 ran do levého spánku a drže oběť svou otevřel nůž. – P. předseda se táže, proč nůž pak otevřel, načež obžalovaný dává v odpověď: „Ich wollte ihn enber umbringen, um ihn zu berauben und zwar der Uhr und Ringe, und wollte viele Sachen verkaufen, um mir Kleider zu kaufen.“ (Chtěl jsem jej dříve zabít, abych jej oloupil o hodinky a prsteny, jež jsem mínil prodat a šaty si pak ponechat.)
Na otázku p. předsedy, mělli obžalovaný úmysl Staffenbergera zavraždit, odpovídá, že ano, an prý se bál prozrazení. Z té příčiny tedy že otevřel nůž a vrazil jej tomuto několikráte hluboko do krku, i doznává dále, že po těchto ranách byl St. velmi zkrvácen a brzy mrtev, o čemž když se přesvědčil, vzal mu zlaté hodinky, tobolku, v níž se 1 zl. 71 kr. peněz nacházelo, pak 1 prsten s prstu poněvadž druhý nemohl stáhnouti s prstu uřízl prst, zahodil jej a strčil oba prsteny jeden zlatý, druhý stříbrný, do tobolky právě ukradené. Po vykonaném takto zločinu umyl si ruce sněhem, utřel nůž o trávu a zavřev strčil jej do kapsy; na to se ubíral po polích domů, a přišed do stavení zadními dveřmi šel ihned do komory, převlekl se do šatů svátečních, poněvadž pozoroval na šatech, které na sobě měl, známky krve, vzal hodinky a ostatní kradené věci s sebou a ubíral se do města, aby hodinky u hodináře prodal. Na dlouhém mostě přidružil se k ženě jedné ze Čtyrech Dvorů, jíž hodinky i tobolku ukazoval, chlubě se věcmi těmito. V české ulici se rozešli; Tondl šel k hodináři, jemuž hodinky ku koupi nabízel; poněvadž mu ale tento pouze 4 zl. za ně dával, neprodal mu je, šel domů nazpět a uschoval veškeré věci uloupené. Z města domů vrátil se Tondl asi ke 4. hodině, vykonal jako obyčejně své práce a povečeřev šel spat. – Nikdo z domácích netušil že zločinec v jich středu se nachází.
Mrtvola Staffenbergerova zůstala na místě vraždy ležeti, zkrvácená a popíchaná až k nepoznání, až do rána dne druhého, kde několik lovců z Budějovic, jdouce v stranu tu honit, ji našlo a nález tento, avšak teprvé odpoledne v městě rozhlásilo. Tentýž večer dostavila se komise soudní na místo, kde mrtvola ležela, a ihned započalo se pátrati po pachateli. Brzy byl Tondl zatknut a věci uloupené v chlévě pod hnojem jsou nalezeny. Tondl zapíral z počátku, ne však dlouho a vyznal se v předběžném vyšetřování na všecko.
Z protokolu o soudním lékařském prohledání vyjímáme, že mrtvola měla na sobě mnoho sedlé krve, pod níž bylo mnoho ran povahy lehčí, na krku však tři rány veliké, z nichž jedna až 4 coule dlouhá. Průdušnice i jícen nalezeny jsou zcela přeříznuty. – Dle výroku soudních lékařů byla vražda tato se zvláštním ukrutenstvím zpáchána. – Po přečtění výpovědi otce zavražděného St. a svědků, jakož i vysvědčení o mravech, stáří atd. obžalovaného líčí zástupce státní trestný čin i navrhuje konečně, aby obžalovaný vzhledem ku okolnostem přitěžujícím, že strašný tento zločin byl s úplným předběžným rozvážením zpáchán i že jest tu dokázána vražda druhu dvojího, úkladná i loupežná, a vzhledem ku okolnostem polehčujícím, že obžalovaný stojí v stáří ještě útlejším, jest posud zachovalý a nedostalo se mu zdárnějšího vychování, - poněvadž nedosáhnuv ještě roku dvacátého, aby po zákonu mohl býti odsouzen k smrti, byl odsouzen k těžkému žaláři na 18 let a k náhradě nákladu řízení trestního.
Obhájce obžalovaného uvádí, že obžalovaný stojí v útlém stáří, že se mu nedostalo co dítěti nemanželskému pečlivého vychování, konstatuje dále okolnosti polehčovací, jako upřímné všestranné přiznání atd., na něž dle zákona zřetel míti sluší, a odporoučí konečně obžalovaného milosti dvoru soudního s tím dodatkem, aby tento vzhledem ku okolnostem těmto co možná nejmenší trest mu vyměřil (Obžalovaný pláče při řeči obhájcově usedavě.) – Soudní dvůr se ze síně zasedací vzdálil a po půlhodinné poradě přednáší p. předseda rozsudek, nímž uznán jest Josef Tondl vinným zločinu úkladné i loupežné vraždy a odsouzen k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Věci, o něž byl Staffenberger oloupen, navrátí se otci jeho. – Obžalovaný byl poučen o právu odvolání se a poradiv se se svým obhájcem prohlašuje pláče, že se ještě rozmyslí, máli se z rozsudku odvolati aneb za zmírnění trestu v cestě milosti žádati. Na tj. trestní řízení o 1. hod. polední za skončené prohlášeno.
Budivoj, 30. července 1868
Oddán na smrtelné posteli – byl městský hajný v „Boru“ se svou nevěstou, poněvadž náhle a těžce onemocněl.
Budivoj, 25. 11. 1869
Neštěstí. – Minulou středu zastřelen byl nehodou při střelbě do terče trubač 18. praporu mysliveckého, Jan Novák. Týž den v jednu hodinu odpoledne odebral se poručík p. Pfaff a šikovatel téhož praporu s dvanácti rekruty do lesa Boru, aby cvičili nováčky v rychlostřelbě do terče. Ustanoveno bylo, že každý dá pět ran po sobě, trubač Jan Novák měl u terče vždy po páté ráně udati, jak kdo střelil. Poručík dal napřed pět ran, po něm střílel šikovatel Maršner, který také měl dáti tolik ran. Po třetí ráně však Novák, bezpochyby dobře nepočítav rány, vyskočil ze svého úkrytu a přiběhl k terči, kde ho již čtvrtá rána zasáhla. Kulka vjela mu ze zadu do lebky a vyjela levým okem ven. Nešťastník byl v okamžiku mrtev; soudruhové hned po ráně k němu přichvátali a nalezli jej již co mrtvolu. Zastřelený jest rodem z Budějovic, 21 roků stár a byl vyučen řemeslu ševcovskému. Jest tomu právě rok, co se dal dobrovolně na vojnu. Pohřeb odbýval se v pátek odpoledne na hřbitov staroměstský za hojného účastenství vojska i občanstva. Rodiče vedli velký nářek nad hrobem nešťastného syna.
Budivoj, 11. září 1873
Nalezená mrtvola. – Na pokraji lesa Boru mezi Branšovem a Haklovými Dvory nalezena v sobotu mrtvola neznámého muže, který před několika dny v okolních vesnicích žebral. Mrtvola oblečena byla pouze v košili a podvlíkačky; poněvadž žádné průvodní listiny nalezeny nebyly, nemohla býti osobnost jeho konstatována. Na mrtvole neshledány žádné známky násilné smrti.
Budivoj 25. dubna 1880
U terče. – Ve čtvrtek odpoledne střílelo oddělení 28. pl. p. v lese Boru do terče. Při jednom výstřelu vletěla kulka do kanálu v ochranném náspu u samého terče se nalézajícím, skrze nějž táhne se drát od zvonku „okazovači“ při střílení avisa dávajícího, i trefila okazovače za náspem a proti oné drátové dírce stojícího tak nešťastně do hlavy, že brzo potom ducha vypustil. Zastřelený takto voják jmenuje se Krch, a jest řemeslem krejčí z Radošovic u Vlašimě. Sloužil při 8. setnině.
Budivoj 13. června 1880
Neštěstí. – V pátek ráno jel čeledín Hynek z Branšova od Budějovic k Branšovu. Když na blízku této vesnice přejel nějaký ouvoz, dostal se na pláň, kde tlupa cikánů svůj tábor měla. Kůň čeledínův ulekl se plachty na voze cikánském, zplašil se a přerazil voj. Hynek chtěl vyskočiti z vozu, zapletl se ale nějak do postraňku a zplašené zvíře vleklo ho tak úprkem značný kus cesty až do vesnice. Hynek byl jakož snadno uhodnouti ztlučen na celém těle i zemřel ještě téhož dne.
Budivoj 31. března 1881
Nehoda. – V lese Boru při ořezávání větví stromových zaměstnaný muž dne 21. t.m. spadl se žebříku a zlomil si nohu.
Českobudějovické Listy 3. prosince 1892
Veřejná travírna. – V cihelně p. Taussiga u lesa Boru v obvodu obce Čtyř Dvorů zaměstnáno jest na 60 dělníků a tito ubozí lidé nuceni jsou píti nečistou a zkaženou vodu z lokáčů a příkopů, ježto žádná studně ani pramen na místě ani po blízku není. Voda, kterou pijí, jest přímo otravná, pokryta jsouc zeleným jedovatým škraloupem. Bylo nám z mnoha stran již sděleno, že zdejší živnostenský inspektorát velice rigorosně si oproti průmyslovým závodům vede a nařizuje bezpečnostní opatření, jež jdou až do malicherných podrobností, jak se tedy stalo, že takovýto nešvar úplně přehlédl a ponechává ty ubožáky osudu?! V případě takovémto jedná se o zdraví dělníků, kteří za dost mizernou mzdu dávají vlastně svůj život v šanc, a tu doufáme, že povolané kruhy zakročí ihned a důrazně, neboť neslouží to nijak ke cti našim správním institucím, když téměř před jejich očima tolik lidí zrovna systematicky se otravuje.
Českobudějovické Listy 1. dubna 1893
Tovární dělník J. Janoušek bytem v Č. Budějovicích, Česká ulice č. 35 šel s více chlapci do lesa Boru. Při běhání po lese našli stříbrný pozlacený kalich, 12 stříbrných lžic, 5 vidliček z cínového ocele, 6 vidliček a 6 nožů s mosaznou střenkou, stříbrnou sběračku na polévku, tmavý plaid, černou vlněnou ženskou plachetku na hlavu, 2 sukně, červenou a černou jupku. Lup uložen jest u policejního úřadu. Pachatel Ant. Peroutka se nalézá u c.k. krajského soudu ve vyšetřovací vazbě. Dne 26. prosince 1892 byl strážníkem Vinterem v Budějovicích při prodeji různých věcí zatčen.
Jihočeské Listy 29. dubna 1896
Vojín postřelen při cvičení. – V pondělí dopoledne událo se u vojenské střelnice v lese Boru politování hodné neštěstí, jež přičísti dlužno pouze neopatrnosti velících orgánů a lehkomyslnosti, s jakou zařízena jsou cvičení ve střelbě do terče. Sedmá setnina pluku čís. 11 cvičila se ve střelbě. Svobodníku Prokopci upadla na zem patrona, týž sehnul se pro ni, mezi tím však jiný vojín přes něho mířil k terči a vypálil ránu právě v tom okamžiku, když Prokopec se země vstával. Rána zasáhla Prokopce do ramena a krku. Poranění vojínovo jest velmi těžké, snad smrtelné. Jest zavedeno vyšetřování, kdo vlastně na tomto neštěstí nese vinu, na každý způsob měla by ale býti opatrnost při cvičení značně zostřena, neboť neštěstí toto není jediným, každého roku mnoho vojínů tímto způsobem „doslouží“ neb přinese si z vojny aspoň trvalou památku.
Jihočeské Listy 6. 1. 1897
Neštěstí při kácení kmenů. – Václav Peterka 27letý zednický pomocník z Branšova, pomáhal dne 2. t.m. v lese Boru, jenž náleží obci budějovické, při kácení stromů, při čemž stižen byl krutým neštěstím. Jeden z řítících se stromů vzal totiž zcela jiný směr než si dělníci přáli a padal přímo na ně. Všichni ještě včas uskočili, jenom Peterka zachycen byl silnou větví, sražen k zemi, načež kmen celou tíží sřítil se na něho, roztříštiv mu pravou nohu ve stehně. Ubožák, jenž byl jedinou podporou své staré matky, dopraven byl do zdejší všeob. nemocnice, kdež v pondělí těžkému svému zranění podlehl.
Jihočeské Listy 22. 3. 1899
Požár lesa. – V lese Boru vypukl v sobotu odpoledne neprozřetelností tří hochů, kteří si oheň udělali, požár. Suchá tráva a chrastí ohořelo celkem na prostoře 40 čtvercových metrů, čímž způsobena škoda též na kulturách a mladých stromech. Oheň uhašen byl lesním personálem a náhodou přítomnými studenty.
Komentáře
Okomentovat