Články 1865 - 1914

Budivoj, 17. srpna 1865

Neštěstí. – V neděli bavila se jistá společnost v blízkém lese „Boru“ střelbou do terče. Učenník jeden zavadil při nabíjení moždýře o šňůru právě když chtěl zátku zaraziti; prach vybuchnul a popálil mladíka tak nebezpečně v obličeji, že musel býti odvezen do zdejší nemocnice. Jedno oko ztratil docela a druhé jest posud v nebezpečenství.

Budivoj, 26. února 1866

Nalezená mrtvola. – Dne 15. t.m. byla v lese Boru v močálu nalezena mrtvola podruha z Haklových Dvorů Josefa H.; byl slušně ošacen, však měl spodky potrhané a pravou nohu bosou, také nebyla čepice nalezena. Na místě, kde mrtvola se nacházela, bylo pozorovati dvoje stopy a známky, že tělo též místem vlečeno bylo. Na krku byly nalezeny známky násilného zardoušení a na levé noze nad kotníkem velká opuchlá modřina. Jest důmění, že násilným spůsobem života zbaven byl, jakkoli se proslýchá, že byl Josef H. trudnomyslný a že si snad sám život vzal. Dne 17. t.m. odpoledne bylo předsevzato soudní otevření mrtvoly. Tajemné této události jest policie již na stopě.

Budivoj, 6. prosince 1866

Loupežná vražda. – V neděli zašli sobě dva mladí lidé, Fr. Staffenberger, syn telegrafního dozorce a Jos. Petrovic, syn domkáře zdejšího, který však patří do obce Mokré, ve Čtyřech Dvořích na kořalku. Tu spatřil Petrovic u soudruha zlaté hodinky jakož i prsteny, které sobě Staffenberger byl koupil, když opustil službu „U stříbrného zvonu“, kdež byl sklepníkem, i pojala jej myšlenka, aby se těchto věcí soudruhových zmocnil. Tak aspoň zdá se, že vylákal Staffenbergera již v tom úmyslu, neb téhož mrtvola nalezena byla v pondělí od občanů městských z honby se vracejících v příkopu podél cesty k lesu „Boru“. Zavražděný Staffenberger měl ránu na hlavě a ostrým nožem proříznutý chřtán, i byl na hlavě a krku k nepoznání skoro zohyzděn; dále pak scházel mu jeden prst, který mu vrah uřízl, by zmocnil se prstenu na něm nastrčeného. Jakmile mrtvola zavražděného nalezena vyšetřování zavedeno bylo, padlo podezření ihned na Petrovice, který ač při zatknutí jeho v úterý ráno předsevzatém shledána byla košile jeho zakrvácena, dále krvavý zbrocený nůž, jakož i hodinky, prsten a peníze – ne zcela 2 zl. – zavražděného u něho pak nalezeny byly, přec urputně zapíral, sváděje vinu na jiného, od něhož věci ty prý dostal. Konečně však všemi důkazy překonán a vida nezbytí vyznal se po takřka celodenním výslechu. Tj. vše, co nám bylo o strašlivé této události posud sděleno. Zavražděný i vrah jsou takřka ve stejném stáří, prvnější as 17 roků stár, býval sklepníkem a zdržoval se teď u svých rodičů. Vrah jest přes 18 roků stár a sloužil za pohunka u jednoho hospodáře ve Čtyřech Dvořích.

Budivoj, 17. ledna 1867

Ze soudní síně. – Včera odbývalo se u zdejšího c.k. krajského soudu hlavní přelíčení v trestní věci Josefa Tondla také Petrovice ze Čtyř Dvorů, obžalovaného pro zločin úkladné a loupežné vraždy, již spáchal dne 2. prosince 1866 na Jiřím Staffenbergrovi u lesa „Boru“ blíže Budějovic. Obžalovaný odsouzen jest k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Bližší zprávu podáme příště.

Budivoj, 20. ledna 1867

Ze soudní síně. Úkladná a loupežná vražda. – Jak jsme již v čísle předešlém byli podotkli, odbývalo se dne 16. t.m. při zdejším c.k. krajském soudě závěrečné přelíčení u věci trestní Josefa Tondla, také Petrovic zvaného, pro zločin nadzmíněný. O trestním řízení tomto podáváme nyní podrobnější zprávy.

Soudnímu dvoru sestávajícímu z pěti soudců předsedal president c.k. soudu krajského p. Kučera; státní návladnictví zastupoval p. Vojáček, náměstek státního zástupce, obhájcem obžalovaného byl p. dr. Rytíř z Jungmannů. Řízení trestní odbýváno v řeči německé, poněvadž obžalovaný jest Němec, i započalo o 9. hodině ráno za přítomnosti četného posluchačstva.

Obžalovaný Josef Tondl, katolík, 17 ¾ roku starý, mimo manželství splozený, jest prostřední slabé postavy, neumí, ač školu nějaký čas navštěvoval, ani čísti ani psáti, sloužil až do zatknutí svého u rolníka Porhansla ve Čtyřech Dvořích a nebyl nikdy vyšetřován. – Když p. zástupce státní dotýčnou obžalobu přednesl, započal výslech obžalovaného, který vyznává, že si v sobotu dne 1. prosince 1866 umínil zavražditi svého kamaráda Jiřího Staffenbergera, asi 18letého syna dozorce telegrafního, bydlícího též ve Čtyřech Dvořích, aby sobě mohl přivlastnit jeho zlaté kapesní hodinky, 2 prsteny a tobolku s penězi, které věci u tohoto častěji vídal. Myšlenkou touto obíral se po celý den a i v noci, a nemoha spáti přemýšlel, jak by nejlehčeji a nejjistěji čin tento zpáchati mohl; konečně usnesl se na tom, že Staffenbergera kořalkou opije, aby se tento brániti nemohl. Z rozkazu hospodáře šel obžalovaný v neděli dne 2. prosince ráno ku sv. zpovědi do farního kostela do Budějovic, již vykonav ku sv. přijímání nešel, ač, byv byl dříve již asi šestkráte u sv. zpovědi, vždy i ku sv. přijímání jíti neopominul. Na otázku p. předsedy, proč tentokráte též ku sv. přijímání nešel, vyznává, že to z té příčiny opominul, že se bál Boha těžce pohněvati, kdyby ku stolu Páně přistoupil maje úmysl odpoledne St. zavražditi. – Z kostela zašel ku své matce, kdež chvíli pobyl a vrátiv se k hospodáři konal až do poledne obyčejnou svou denní práci. Po obědě šel do dvora sedláka Seidla, kdež natrefil Jiřího Staffenbergera, šel s ním domů a pomáhal mu tu dříví sekati; při práci této vyzval St., aby s ním šel do lesa „Boru“ na bičišťata, což St. přislíbil. Asi o 1. hod. vydali se na cestu, zastavili se však v kořalně Steinerově ve Čtyřech Dvořích, kdež chtěje St. opíti, sobě pak kuráže napíti, dal Tondl nalíti za 3 kr. kořalky kmínové, kterouž když oba vypili, ještě za 4 kr. kořalky žitné.

Na to šli spolu za ves po silnici Dubenské a zabočili odtud do vozové cesty, kdežto se jal St. vykonávati nutnou potřebu svou; obžalovaný stoje Staffenbergerovi za zády poohlédnul se na vše strany a přesvědčiv se, že nikoho není na blízku, chytil St., jakmile se tento sehnul, za límec u kabátu a zasadil mu rukovětí velkého zavíracího nože (kudly) několik ran do levého spánku; Staffenberger vzchopiv se a sebrav spodky své do hrsti, dal se na útěk; obžalovaný jej však ihned dohonil, chytil jej ze zadu a zápasil s ním, kdežto tento volal o pomoc slovy: „Ježiš, Maria, Josef!“ a „Dám ti všecko, jen mi ničeho neudělej!“ V zápasu tomto podařilo se Tondlovi poraziti Staffenbergera na zem, při čemž dostali se oba do příkopu. Tu hned klekl Tondl Staffenbergerovi na břicho, zasadil mu rukovětí nože posud ještě zavřeného asi 10 ran do levého spánku a drže oběť svou otevřel nůž. – P. předseda se táže, proč nůž pak otevřel, načež obžalovaný dává v odpověď: „Ich wollte ihn enber umbringen, um ihn zu berauben und zwar der Uhr und Ringe, und wollte viele Sachen verkaufen, um mir Kleider zu kaufen.“ (Chtěl jsem jej dříve zabít, abych jej oloupil o hodinky a prsteny, jež jsem mínil prodat a šaty si pak ponechat.)

Na otázku p. předsedy, mělli obžalovaný úmysl Staffenbergera zavraždit, odpovídá, že ano, an prý se bál prozrazení. Z té příčiny tedy že otevřel nůž a vrazil jej tomuto několikráte hluboko do krku, i doznává dále, že po těchto ranách byl St. velmi zkrvácen a brzy mrtev, o čemž když se přesvědčil, vzal mu zlaté hodinky, tobolku, v níž se 1 zl. 71 kr. peněz nacházelo, pak 1 prsten s prstu poněvadž druhý nemohl stáhnouti s prstu uřízl prst, zahodil jej a strčil oba prsteny jeden zlatý, druhý stříbrný, do tobolky právě ukradené. Po vykonaném takto zločinu umyl si ruce sněhem, utřel nůž o trávu a zavřev strčil jej do kapsy; na to se ubíral po polích domů, a přišed do stavení zadními dveřmi šel ihned do komory, převlekl se do šatů svátečních, poněvadž pozoroval na šatech, které na sobě měl, známky krve, vzal hodinky a ostatní kradené věci s sebou a ubíral se do města, aby hodinky u hodináře prodal. Na dlouhém mostě přidružil se k ženě jedné ze Čtyrech Dvorů, jíž hodinky i tobolku ukazoval, chlubě se věcmi těmito. V české ulici se rozešli; Tondl šel k hodináři, jemuž hodinky ku koupi nabízel; poněvadž mu ale tento pouze 4 zl. za ně dával, neprodal mu je, šel domů nazpět a uschoval veškeré věci uloupené. Z města domů vrátil se Tondl asi ke 4. hodině, vykonal jako obyčejně své práce a povečeřev šel spat. – Nikdo z domácích netušil že zločinec v jich středu se nachází.

Mrtvola Staffenbergerova zůstala na místě vraždy ležeti, zkrvácená a popíchaná až k nepoznání, až do rána dne druhého, kde několik lovců z Budějovic, jdouce v stranu tu honit, ji našlo a nález tento, avšak teprvé odpoledne v městě rozhlásilo. Tentýž večer dostavila se komise soudní na místo, kde mrtvola ležela, a ihned započalo se pátrati po pachateli. Brzy byl Tondl zatknut a věci uloupené v chlévě pod hnojem jsou nalezeny. Tondl zapíral z počátku, ne však dlouho a vyznal se v předběžném vyšetřování na všecko.

Z protokolu o soudním lékařském prohledání vyjímáme, že mrtvola měla na sobě mnoho sedlé krve, pod níž bylo mnoho ran povahy lehčí, na krku však tři rány veliké, z nichž jedna až 4 coule dlouhá. Průdušnice i jícen nalezeny jsou zcela přeříznuty. – Dle výroku soudních lékařů byla vražda tato se zvláštním ukrutenstvím zpáchána. – Po přečtění výpovědi otce zavražděného St. a svědků, jakož i vysvědčení o mravech, stáří atd. obžalovaného líčí zástupce státní trestný čin i navrhuje konečně, aby obžalovaný vzhledem ku okolnostem přitěžujícím, že strašný tento zločin byl s úplným předběžným rozvážením zpáchán i že jest tu dokázána vražda druhu dvojího, úkladná i loupežná, a vzhledem ku okolnostem polehčujícím, že obžalovaný stojí v stáří ještě útlejším, jest posud zachovalý a nedostalo se mu zdárnějšího vychování, - poněvadž nedosáhnuv ještě roku dvacátého, aby po zákonu mohl býti odsouzen k smrti, byl odsouzen k těžkému žaláři na 18 let a k náhradě nákladu řízení trestního.

Obhájce obžalovaného uvádí, že obžalovaný stojí v útlém stáří, že se mu nedostalo co dítěti nemanželskému pečlivého vychování, konstatuje dále okolnosti polehčovací, jako upřímné všestranné přiznání atd., na něž dle zákona zřetel míti sluší, a odporoučí konečně obžalovaného milosti dvoru soudního s tím dodatkem, aby tento vzhledem ku okolnostem těmto co možná nejmenší trest mu vyměřil (Obžalovaný pláče při řeči obhájcově usedavě.) – Soudní dvůr se ze síně zasedací vzdálil a po půlhodinné poradě přednáší p. předseda rozsudek, nímž uznán jest Josef Tondl vinným zločinu úkladné i loupežné vraždy a odsouzen k těžkému žaláři na 15 let a k náhradě nákladu řízení trestního. Věci, o něž byl Staffenberger oloupen, navrátí se otci jeho. – Obžalovaný byl poučen o právu odvolání se a poradiv se se svým obhájcem prohlašuje pláče, že se ještě rozmyslí, máli se z rozsudku odvolati aneb za zmírnění trestu v cestě milosti žádati. Na tj. trestní řízení o 1. hod. polední za skončené prohlášeno.

Budivoj, 30. července 1868

Oddán na smrtelné posteli – byl městský hajný v „Boru“ se svou nevěstou, poněvadž náhle a těžce onemocněl.

Budivoj, 25. 11. 1869

Neštěstí. – Minulou středu zastřelen byl nehodou při střelbě do terče trubač 18. praporu mysliveckého, Jan Novák. Týž den v jednu hodinu odpoledne odebral se poručík p. Pfaff a šikovatel téhož praporu s dvanácti rekruty do lesa Boru, aby cvičili nováčky v rychlostřelbě do terče. Ustanoveno bylo, že každý dá pět ran po sobě, trubač Jan Novák měl u terče vždy po páté ráně udati, jak kdo střelil. Poručík dal napřed pět ran, po něm střílel šikovatel Maršner, který také měl dáti tolik ran. Po třetí ráně však Novák, bezpochyby dobře nepočítav rány, vyskočil ze svého úkrytu a přiběhl k terči, kde ho již čtvrtá rána zasáhla. Kulka vjela mu ze zadu do lebky a vyjela levým okem ven. Nešťastník byl v okamžiku mrtev; soudruhové hned po ráně k němu přichvátali a nalezli jej již co mrtvolu. Zastřelený jest rodem z Budějovic, 21 roků stár a byl vyučen řemeslu ševcovskému. Jest tomu právě rok, co se dal dobrovolně na vojnu. Pohřeb odbýval se v pátek odpoledne na hřbitov staroměstský za hojného účastenství vojska i občanstva. Rodiče vedli velký nářek nad hrobem nešťastného syna.

Budivoj, 11. září 1873

Nalezená mrtvola. – Na pokraji lesa Boru mezi Branšovem a Haklovými Dvory nalezena v sobotu mrtvola neznámého muže, který před několika dny v okolních vesnicích žebral. Mrtvola oblečena byla pouze v košili a podvlíkačky; poněvadž žádné průvodní listiny nalezeny nebyly, nemohla býti osobnost jeho konstatována. Na mrtvole neshledány žádné známky násilné smrti.

Budivoj 25. dubna 1880

U terče. – Ve čtvrtek odpoledne střílelo oddělení 28. pl. p. v lese Boru do terče. Při jednom výstřelu vletěla kulka do kanálu v ochranném náspu u samého terče se nalézajícím, skrze nějž táhne se drát od zvonku „okazovači“ při střílení avisa dávajícího, i trefila okazovače za náspem a proti oné drátové dírce stojícího tak nešťastně do hlavy, že brzo potom ducha vypustil. Zastřelený takto voják jmenuje se Krch, a jest řemeslem krejčí z Radošovic u Vlašimě. Sloužil při 8. setnině.

Budivoj 13. června 1880

Neštěstí. – V pátek ráno jel čeledín Hynek z Branšova od Budějovic k Branšovu. Když na blízku této vesnice přejel nějaký ouvoz, dostal se na pláň, kde tlupa cikánů svůj tábor měla. Kůň čeledínův ulekl se plachty na voze cikánském, zplašil se a přerazil voj. Hynek chtěl vyskočiti z vozu, zapletl se ale nějak do postraňku a zplašené zvíře vleklo ho tak úprkem značný kus cesty až do vesnice. Hynek byl jakož snadno uhodnouti ztlučen na celém těle i zemřel ještě téhož dne.

Budivoj 31. března 1881

Nehoda. – V lese Boru při ořezávání větví stromových zaměstnaný muž dne 21. t.m. spadl se žebříku a zlomil si nohu.

Českobudějovické Listy 3. prosince 1892

Veřejná travírna. – V cihelně p. Taussiga u lesa Boru v obvodu obce Čtyř Dvorů zaměstnáno jest na 60 dělníků a tito ubozí lidé nuceni jsou píti nečistou a zkaženou vodu z lokáčů a příkopů, ježto žádná studně ani pramen na místě ani po blízku není. Voda, kterou pijí, jest přímo otravná, pokryta jsouc zeleným jedovatým škraloupem. Bylo nám z mnoha stran již sděleno, že zdejší živnostenský inspektorát velice rigorosně si oproti průmyslovým závodům vede a nařizuje bezpečnostní opatření, jež jdou až do malicherných podrobností, jak se tedy stalo, že takovýto nešvar úplně přehlédl a ponechává ty ubožáky osudu?! V případě takovémto jedná se o zdraví dělníků, kteří za dost mizernou mzdu dávají vlastně svůj život v šanc, a tu doufáme, že povolané kruhy zakročí ihned a důrazně, neboť neslouží to nijak ke cti našim správním institucím, když téměř před jejich očima tolik lidí zrovna systematicky se otravuje.

Českobudějovické Listy 1. dubna 1893

Tovární dělník J. Janoušek bytem v Č. Budějovicích, Česká ulice č. 35 šel s více chlapci do lesa Boru. Při běhání po lese našli stříbrný pozlacený kalich, 12 stříbrných lžic, 5 vidliček z cínového ocele, 6 vidliček a 6 nožů s mosaznou střenkou, stříbrnou sběračku na polévku, tmavý plaid, černou vlněnou ženskou plachetku na hlavu, 2 sukně, červenou a černou jupku. Lup uložen jest u policejního úřadu. Pachatel Ant. Peroutka se nalézá u c.k. krajského soudu ve vyšetřovací vazbě. Dne 26. prosince 1892 byl strážníkem Vinterem v Budějovicích při prodeji různých věcí zatčen.

Jihočeské Listy 29. dubna 1896

Vojín postřelen při cvičení. – V pondělí dopoledne událo se u vojenské střelnice v lese Boru politování hodné neštěstí, jež přičísti dlužno pouze neopatrnosti velících orgánů a lehkomyslnosti, s jakou zařízena jsou cvičení ve střelbě do terče. Sedmá setnina pluku čís. 11 cvičila se ve střelbě. Svobodníku Prokopci upadla na zem patrona, týž sehnul se pro ni, mezi tím však jiný vojín přes něho mířil k terči a vypálil ránu právě v tom okamžiku, když Prokopec se země vstával. Rána zasáhla Prokopce do ramena a krku. Poranění vojínovo jest velmi těžké, snad smrtelné. Jest zavedeno vyšetřování, kdo vlastně na tomto neštěstí nese vinu, na každý způsob měla by ale býti opatrnost při cvičení značně zostřena, neboť neštěstí toto není jediným, každého roku mnoho vojínů tímto způsobem „doslouží“ neb přinese si z vojny aspoň trvalou památku.

Jihočeské Listy 6. 1. 1897

Neštěstí při kácení kmenů. – Václav Peterka 27letý zednický pomocník z Branšova, pomáhal dne 2. t.m. v lese Boru, jenž náleží obci budějovické, při kácení stromů, při čemž stižen byl krutým neštěstím. Jeden z řítících se stromů vzal totiž zcela jiný směr než si dělníci přáli a padal přímo na ně. Všichni ještě včas uskočili, jenom Peterka zachycen byl silnou větví, sražen k zemi, načež kmen celou tíží sřítil se na něho, roztříštiv mu pravou nohu ve stehně. Ubožák, jenž byl jedinou podporou své staré matky, dopraven byl do zdejší všeob. nemocnice, kdež v pondělí těžkému svému zranění podlehl.

Jihočeské Listy 22. 3. 1899

Požár lesa. – V lese Boru vypukl v sobotu odpoledne neprozřetelností tří hochů, kteří si oheň udělali, požár. Suchá tráva a chrastí ohořelo celkem na prostoře 40 čtvercových metrů, čímž způsobena škoda též na kulturách a mladých stromech. Oheň uhašen byl lesním personálem a náhodou přítomnými studenty.

Jihočeské Listy 22. května. 1901

Necita. – V sobotu odpoledne dopadl hajný Klauzal v obecním lese Boru hocha, jenž nesl kus suchého oklestku. V tom viděl Klauzal pro obec budějovickou velikou ztrátu a proto hocha chytil a mlátil jej tak dlouho, až klesl k zemi. Pak jej popadl za uši, postavil a tloukl opět, až hoch znova upadl. To se opakovalo několikráte a zuřivec byl by hocha snad utloukl, kdyby se jej nebyli ujali vojíni, u vojenské střelnice meškající. Hoch pak utekl, což jest pro Klauzala štěstím, neboť nemohlo býti zjištěno jeho jméno k účelu podání trestního oznámení na Klauzala.

Jihočeské Listy 26. srpna 1901

Ukradený velocipéd. – Jistý městský lesní dělník zdejší vzal si sebou v pátek do lesa Boru pěkný velocipéd, jej ukryl v houští a šel za svým zaměstnáním, načež chtěl jeti do města. Ale k nemalé mrzutosti shledal, že kolo zmizelo. Učinil ihned oznámení na policii a v obou zastavárnách, ale zloděje nepodařilo se dosud vypátrati.

Jihočeské Listy 28. listopadu 1903

Krádež. – V lese Boru, na samotě zvané „U Petra“ bydlící manželé Gramannovi byli v těchto dnech okradeni o šatstvo a peřiny v ceně asi 100 K.

Jihočeské Listy 11. června 1904

Sluha velkoobchodu kovovým zbožím p. Hájíčka Josef Kerl, jel v neděli na velocipedu z lesa Boru a jsa podnapilý, spadl s kola a vymkl si levou ruku.

Jihočeské Listy 20. srpna 1904

Požár v lese. – V úterý dne 16. t.m. ke 4. hod. odp. hlášen byl oheň v městském lese Boru. Shořelo tam suché trávy na prostoře asi 30 čtvercových metrů. Oheň uhasili dělníci, takže když přijeli hasiči z Čes. Budějovic, nebezpečí další bylo již odstraněno.

Jihočeské Listy 1. října 1904

Záhadné zmizení dívky vysvětleno. – V předešlém čísle přinesli jsme zprávu o záhadném zmizení 22leté hezké služky Rozalie Žemličkové, jež jest ve službě u továrníka p. R. Fürtha v Divadelní ulici. Na štěstí celá záležitost byla záhy na to poměrně příznivě vysvětlena. Téhož dne totiž dostavil se na policejní úřad zedník pan Čížek z Třebína a vyprávěl, že manželka jeho nalezla v úterý večer ve stáji dívku v zbědovaném stavu, která udala, že jmenuje se Žemličkova. Vypravovala, že v neděli odpol. vyžádala si dovolení k vycházce a šla do lesa Boru. Tam prý udělalo se jí zle, upadla do mdlob a ztrávila pak až do úterka v lese, zimou a hladem jsouc celá zmořená. Teprve v úterý se tak dalece vzpamatovala, že mohla se s námahou dovléci do Třebína. Továrník p. Fürth ještě ve středu poslal pro Žemličkovou kočár a dal ji dopraviti do nemocnice.

Jihočeské Listy 11. března 1905

Polozmrzlý muž nalezen v lese. – Dne 6. t.m. ráno nalezla vojenská hlídka blíže vojenské střelnice v lese Boru v houštině asi 23letého poloblbého muže. Týž byl na polo zmrzlý a v bezvědomí. Vojíni přenesli ubožáka na strážnici střelnice, kde třením a teplým nápojem přivedli jej k vědomí. Nebožák vyprávěl pak, že již osm dní jest z domova pryč, poněvadž s ním bylo špatně zacházeno. V poledne téhož dne byl dopraven do nemocnice.

Jihočeské Listy 25. července 1906

Nehody a úrazy. – Školačka Marie Musilova z Č. Budějovic onehdy při sbírání jahod v lese Boru šlápla bosou nohou na střepinu z rozbité láhve a rozřízla si chodidlo tak značně, že bylo nutno dopraviti ji do nemocnice.

Jihočeské Listy 7. 8. 1907

Opět smutná oběť hospodářského boje v Č. Budějovicích. – Boykot, vyhlášený v Čes. Budějovicích purkmistrem Taschkem na zničení českých živnostníků, jeví už i strašlivé účinky, ale tam, kde se jich zlopověstný primátor budějovický nenadál: totiž v řadách ne českých, nýbrž německých živnostníků. Zde opět příklad toho, doklad nejvýš truchlivý: V Krajinské třídě, jedné z nejživějších to ulic vnitřního města nebylo německého holiče; byli tu ale dva čeští holiči, k jejichž zákaznictvu patřilo i jisté procento Němců, kteří tu byli ovšem vždy výborně obslouženi, neboť tito čeští holiči jsou ve svém oboru naprosto spolehlivými. Ale z usnesení boykotové organisace německé měli jim býti němečtí zákazníci odebráni. Když to nešlo štvaním a výhrůžnými dopisy dotyčným německým „provinilcům“, zkusilo se to jinak: v budově městské spořitelny – pár kroků od krámů obou českých holičů – uprázdněn byl krám a sem naverbován německý holič Silbermann, aby pomáhal české holiče ničiti. Ale nešlo to – Silbermann za několik neděl sebral svých pět švestek a zmizel. Nezdarem tím ale nedali se zachránci budějovického němectví odstrašiti a našli si jiného holiče. Jmenoval se Theodor Lukaschek, jenž dříve měl obchod v Biskupské ulici, kde se mu obstojně dařilo. Toho muže usadili do neblahého krámu v domě spořitelny, zahrnuvše jej hojností slibů, že jej budou všemožně podporovati. Jak slibům dostáli, tomu nasvědčují přesmutné konce života Lukaschkova. Do oficiny jeho zřídka kdy někdo vkročil, nebožák nevydělal tu ani na nejnuznější živobytí a přivedl se na mizinu a až k zoufalství. V neděli odpoledne našli jej lidé v obecním lese Boru oběšeného. – K tak hrozným koncům dohnala jej hazardní hra smečky štváčů, jdoucích za Taschkovým heslem o „očistění“ Č. Budějovic od českých živnostníků. O řadě úpadků německých obchodů a živností v Č. Budějovicích jsme se již zmínili – nyní stupňují se „úspěchy“ německého boykotu i k takovým truchlivým důsledkům! Na koho padne kletba dračího sémě, nesoucího tak příšerné ovoce, snadno lze uhodnouti.

Jihočeské Listy 23. 11. 1907

Těžký úraz drvoštěpa. – Při kácení dříví v obecním lese Boru dne 16. t.m. zasažen byl dělník Lukáš padající těžkou větví do hlavy a těžce zraněn, takže v bezvědomí se skácel k zemi. Byla mu opatřena lékařská pomoc a členové záchranného sboru dopravili jej do nemocnice.

Jihočeské Listy 3. 2. 1909

Smrtelná nehoda starce. – Šedesátiletý rolník p. Navara z Branšova zajel si minulý týden do lesa Boru pro chvoj. Když vyjížděl zpět, tu nešťastnou náhodou se vůz chvojí naložený převrhl na něho a dřív než přišla pomoc, byl Navara pod vozem umačkán a udušen.

Jihočeské Listy 19. 6. 1912

Mrtvola zastřeleného vojína nalezena byla dne 14. t.m. v lese Boru. Poznán v ní onen vojín od 88. pluku, jež byl již asi 6 neděl pohřešován a pokládán za sběha. Jeho mrtvolu nalezl jistý žák zdejší lesnické školy, upozorněn byv na ni nápadným chováním se svého psa. Soudní komise konstatovala sebevraždu. Mrtvola byla dopravena do vojenské nemocnice a v sobotu večer s vojenskou poctou pohřbena. Vojín prý si zoufal z nešťastné lásky.

Jihočeské Listy 19. 2. 1913

Otrávil se jedovatými bobulemi. – Jedenáctiletý školák J. Koreš ze Čtyř Dvorů, syn truhláře, zašel si v těchto dnech do lesa Boru na „kočičky“, při čemž nalezl jakési bobule, které snědl. Záhy pocítil bolesti a za několik hodin zemřel otravou.

Jihočeské Listy 22. 4. 1914

Pokus sebevraždy. – V lese Boru střelil se dne 17. t.m. odpoledne z revolveru do prsou 35letý uměl. zámečník Fr. Brož, příslušný do Volečníka a bydlící v Č. Budějovicích. Těžce zraněný doplížil se až k městské rybárně, kde klesl a byl později dopraven do nemocnice. Stav jeho jest velmi kritický. – Brož, jenž zcestoval hodný kus světa, byl povahy poněkud výstřední. Proč si sáhl na život, není nám známo.