Legendy a pověsti

Také nazývaný Pán lesa, Černý rytíř, Černý muž a podobně

Často zmiňovaný přízrak, jenž dělá lesu jakého si ochránce. Poprvé přízrak popsaly v roce 1993 dvě dívky - a to jako vysokou mužskou postavu oděnou v černém dlouhém plášti a s kloboukem na hlavě. Muž přitom nechodí po zemi, ale vznáší se a dokáže se takto pohybovat velmi rychle. Vyděšené dívky tehdy z Boru rychle utekly.

O rok později se s Pánem lesa setkaly další dvě ženy, tentokrát ve dne, když šly se svými dětmi do lesa sbírat borůvky. Než tajemný přízrak spatřily, uslyšely tichou melodii panovy flétny. Také začal foukat studený vítr a setmělo se.

Strážce lesa se dále začal objevovat v mnoha dalších vyprávěních. Většina zdrojů uvádí, že obličej je překrytý do čela staženým kloboukem, některé zmiňují bílou tvář téměř bez rysů, pouze s náznakem úst a očí.

Přízrak se údajně pohybuje po celém lese, nejčastěji však se mu však přiřazuje okolí Černého sloupu či strom oběšenců.

Téměř každý text o lese Bor zmiňuje také strom oběšenců. Jde o ikonické místo lesa, bohužel se pověsti natolik rozcházejí, že je těžko určit, kde údajný strom oběšenců je či byl.

Jednou z nejčastějších verzí je, že strom stával v blízkosti dřevěných muk (tzv. Černý sloup) a byl po mnoha sebevraždách pokácen s spálen. I v současné době jsou zvěsti, že k okolí tohoto místa slyší hlas, který je nabádá k sebevraždě.

Druhá nejčastější legenda odkazuje na rok 1927, kde byl v Branišově otevřen nový luxusní hotel Praha (budova č. p. 5, v současnosti obecní úřad). Jedněmi z návštěvníků byla mladá dvojice, která si vyrazila na výlet, ale zpět se již nevrátila. Dvojice byla nalezena oběšená na stromu. Na tomtéž stromu byla později nalezena další oběšená žena. Místní obyvatel, pan Kříž, který do lesa chodil na dříví, se rozhodl dění učinit přítrž a příslušnou větev stromu odřízl, rozřezal a doma spálil. Později se mu přihodil úraz, jehož následkem mu zchromla ruka. Místo toho stromu se snažil určit měřením Paranormal tým a strom by měl být na kraji lesa mezi obcí Branišov a Samotou u Petrů.

Traduje se, že po celém lese byly rozsáhlé bažiny, kde dobrovolně nebo nedobrovolně ukončily svůj život desítky lidí. Duše těchto osob zůstaly v oblasti a vystupují z bažin, kam se snaží svést kolemjdoucí.

Některé zdroje dokonce uvádějí pověst o vodníkovi.

Důkazem bažin má být současný bahnitý rybníček (ve skutečnosti jde pozůstatek po bývalé cihelně).

Historickou existenci bažin však potvrzují dobové listiny o založení Českých Budějovic, které dokládají, že město muselo být před stavbou vysušeno, mokřin a bažin zbaveno.

V lese také můžete spatřit zjevení ženy v bílém oděvu. Tento přízrak bývá často spojován s legendou zaživa pohřbené dívky. Stalo se tak na opuštěném statku. Dívka se nechtěla vdát za toho, koho ji rodiče určili. Otec ze zlosti zaživa pohřbil. Když pak po letech otevřeli její hrob, byl prázdný. Její otec ji prý pak viděl chodit po lese v kápi.

Dalším opakovaně popisovaným jevem jsou kroky slyšitelné v suchém listí, případně ve sněhu. Tyto kroky pronásledují osoby procházející lesem. Svědci tvrdí, že kroky nejsou spojeny s žádnou žijící osobou - ač jsou kroky blízkou, žádná bytost není v okolí vidět.

Některé zdroje tento jev spojují se Strážcem lesa (viz výše).

Dvojice červených očí vznášejících se zhruba dva metry nad zemí se objevuje po setmění. Někteří svědci oči popisují jako sešikmené, jejich zjevení předcházelo červené světlo.

První datované publikované pozorování pochází z roku 1998. Svědci vypovídali, že se k nim červené oči přibližovaly, nebo je lesem pronásledovaly.

Podle vyprávění se v době, kdy zdejší muniční sklad hlídala vojenská posádka, odehrála tragédie, při které zahynulo několik vojáků. Nejrozšířenější verze příběhu hovoří o čtveřici vojáků a týká se oblasti u bývalého strážního domku. Jednu dvojici při noční stráži střídala druhá, jeden z vojáků se začal v cosi proměňovat (případně vojáky vystrašila „hrůza vycházející z lesa“), což vyvolalo vzájemnou střelbu. V jejím důsledku tři zemřeli na místě, čtvrtý na následky poranění zemřel po převozu do nemocnice.

Podle výpovědi obyvatele samoty V Boru se příběh odehrál na jiném místě a týkal se dvojice vojáků, kteří se zastřelili ze žárlivosti. Podle jiného svědka, který v roce 1973 sloužil v Benešově, proběhlo tehdy mimořádné vojenské školení na téma „přepadení a zabití hlídky u muničního skladu v Budějovicích záškodnickou skupinou“. Další svědek, který sloužil v roce 1983 v Českých Budějovicích jako velitel tanku, potvrdil, že se v době jeho služby měli postřílet dva vojáci na stráži. Popisoval, že v tehdejší době docházelo v důsledku nesmyslných rozkazů z vedení útvaru k mimořádnému vypětí, což v kombinaci s nedodržováním norem vedlo k abnormálnímu stresu, který snadno mohl mít tragické následky. Oblast ve své zprávě označuje jako „prokleté místo“.

Tragédii, která je spojována s obdobím 60. až 80. let, se snažil objasnit scenárista, novinář a televizní redaktor Otomar Dvořák. V pražském vojenském archivu v záznamech z let 1969 až 1985 o případu nenašel zmínku. Připouští, že v případě vyšetřování případu vojenskou nebo státní policí mohou být materiály dosud tajné.

V oblasti lesa mělo také dojít k pádu neznámého objektu, který připomínal obrovskou zářící kouli. Oblast na rok uzavřela speciální jednotka, přístup do ní neměla ani místní vojenská posádka. Po zpřístupnění prostoru zůstaly na místě živé stromy s jednostranně šikmo sežehnutou kůrou (u země a ve vyšších partiích byly kmeny nepoškozené).

O oficiální záznamech jsou dohledatelné pouze tři události pádu stroje v okolí - nehoda při obsazování letiště 22. 8. 1968 v Plané armádou SSSR, kdy ruský stroj An-8 nezvládl přistávací manévr a skončil v lese za letištěm; nehoda z 22. 7. 1965 při které tragicky zahynul kpt. Václav Tomšík (jeho MIG 15 se zřítil až nad Rudolfovem); poslední případ je technická závada stroje MIG 21 mjr. Prudka, kdy došlo ke vzplanutí motoru (zřítil se až poblíž Kletě). Tedy do lesa oficiálně nikdy nic nespadlo. I databáze Projektu Záře mlčí a událost nepotvrdili ani pamětníci, kteří pomáhali s řešením obou událostí.

K opálení kůry se vyjadřovali i českobudějovičtí hasiči. Podle nich došlo k opálení kolem roku 2000, kdy v Boru hořel suchý podrost. Požár se podařilo zlikvidovat dříve než se rozšířil na stromy. Toto opálení ale nekoresponduje s popisem spáleniště s jednostranně (z jihovýchodu) sežehnutými kmeny.

Kolem roku 1960 se jeden z obyvatel samot U Pěti zlodějů (též Jednoty, ve starších mapách U Čtyř zlodějů) vracel na kole domů z Českých Budějovic, odkud vyrazil v 18 hodin. Při cestě přes Bor (která tehdy byla prašná, neasfaltovaná) se mu zdálo, jako kdyby se celý les vlnil. Po sestoupení z kola si všiml, že se hýbe samotná cesta i štěrk na ní. Když vyjel z lesa a projížděl Branišovem, byl překvapený, že se už v žádném okně nesvítí, přestože mělo být sotva 19 hodin. Poté, co dorazil domů, zjistil, že jsou 3 hodiny v noci. Během cesty, která obvykle trvá hodinu, uteklo devět hodin.

Při procházce Borem si jedna z dvojice žen odběhla do křoví. Když se dlouho nevracela, šla se po ní druhá podívat, ale nebyla tam, ani v okolí. Když jí hledala a přemítala, kam se mohla podít, objevila se z ničeho nic a vyprávěla, že se kolem ní objevila zelená mlha a když se rozestoupila, stála v neznámé krajině plné intenzivních pestrých barev a zlatým městem v dáli. Chvíli si úkaz nechápavě prohlížela, pak k ní ale přistoupil muž v černém, položil jí ruku na čelo a vytlačil zpět do lesa. Zatím co na neznámém místě strávila pár minut, její kamarádka v lese čekala třičtvrtě hodiny.